Všechny jsou úspěšnými firemními právničkami, ale pro žádnou z nich to nebyl jasný cíl, k němuž by směřovaly od začátků své profesní dráhy. Dospěly k němu na základě zkoušení, shodou náhod nebo také pod vlivem toho, jak jejich životem zamíchaly okolnosti. Na svou profesi přitom nedají dopustit, protože se v ní našly. O mnohdy křivolakých cestách vyprávěly při debatě Právnická kariéra v korporátu Lenka Slavíková z ČEZ, Tereza Rychtaříková z Vodafonu, Karolina Helebrantová z T-Mobilu, Hana Botová z D.A.S., Livia Diosi z UniCredit Bank a Petra Bernklau z Komerční banky. Akce byla součástí projektu #PRVNÍCH100LET a laskavou pohostinnost jí nabídla společnost D.A.S.
"Karolina je firemní právničkou úplně náhodou, protože Karolina vůbec nechtěla studovat práva," zahájila jedno z pozoruhodných vyprávění Karolina Helebrantová, která dnes v T-Mobilu vede federální právní tým pro komerční záležitosti, tedy největší skupinu právníků, jakou tato telekomunikační korporace zaměstnává. Při volbě vysoké školy se ale nejdříve rozhodla pro medicínu. V té době ale už měla brigádu – ještě na gymnáziu na pražském náměstí Míru jí tehdy ještě operátor Paegas sídlící v nedaleké Londýnské ulici nabídl práci v archivu smluv, který spadal pod právní oddělení. A právě tento okamžik sehrál zásadní roli. Po třech letech studia pak přičichla k medicínské praxi a zjistila, že to pro ni není to pravé. Bylo třeba přehodit výhybku, a tak to zkusila na právech. Byla přijata, a protože měla v práci štěstí na kolegy, kteří jí dali důvěru a pustili ji k reálné praxi, mohla do ní vplout hned při prvním ročníku studií. Postupně se dnes už v T-Mobilu vypracovala mezi klíčové právní šéfy.
"Na škole mě vůbec nenapadlo, že něco jako podnikový právník existuje. Ačkoli se tehdy různé profese na právnické fakultě představovaly a lákaly nové nadějné síly, podnikoví právníci tuto aktivitu trochu zanedbávali," přiznala otevřeně Tereza Rychtaříková, ale hned rychle dodává, že to se i díky projektům jako je #PRVNÍCH100LET nebo Unii podnikových právníků mění. Každopádně krátce po dostudování vyzkoušela práci na katastrálním úřadě, aby zjistila, že státní správa není pro ni. "Tak jsem zakotvila v telekomunikacích a už se to se mnou táhne dlouhá léta," shrnula dnešní šéfka právního oddělení Vodafonu. A jak se odvíjela její cesta vzhůru? "Myslím, že to je o tom, že člověk opravdu tvrdě pracuje. Přibírá další agendy, najednou se to zlomí, potřebuje menší a pak větší tým," popsala Tereza.
To cesta Lenky Slavíkové byla, jak sama přiznává, velmi klikatá. Právnickou fakultu v Bratislavě dokončila před 20 lety. Poté vyzkoušela pojišťovnictví, snažila se dostat na prokuraturu, pak v advokacii působila téměř až ke zkouškám, než pochopila, že to není ta správná cesta. Po osmi letech hledání se rozhodla zkusit dráhu firemního právníka. "Musím říct, že mi to sedlo, proto jsem v té pozici dodnes. Baví mě v porovnání s jinými profesemi komplexita témat, které máme možnost řešit. Už bych neměnila," zhodnotila Lenka, která dnes vede útvar skupinové záležitosti, který je součástí útvaru právní služby společnosti ČEZ. Zároveň přiznala, že je ten typ ženy, která si potřebuje vyzkoušet různé možnosti, aby se našla.
Snad ještě důslednější byla ve zkoušení Hana Botová. Během studia okusila praxi v menší české advokátní kanceláři, ve velké mezinárodní právní firmě, na soudu, na státním zastupitelství, v korporaci i v neziskovce. "Z toho všeho mi vyšlo, že korporát by mě asi nejvíc bavil s ohledem na náplň práce a možnost využití jazyků," uvedla Hana. Asi druhý nebo třetí pracovní pohovor po státnicích měla právě v pojišťovně právní ochrany D.A.S. a byla to jasná volba. Následně jí přálo štěstí, když byla ve správnou chvíli na správném místě. Hned po roce se totiž uvolnila pozice vedoucí zahraničního právního oddělení. "Nemyslela jsem si, že bych po tak krátké době mohla dělat vedoucí oddělení. Teď tu funkci zastávám už pět let," řekla Hana Botová.
V příběhu Livie Diosi je kus romantiky, protože její pracovní dráhu přesměrovala láska. Vystudovala na Slovensku a začínala jako právnička v malé firmě. "Bylo to strašně náročné, protože majitel si myslel, že když má konečně právníka, nebude potřebovat žádné externí služby" vzpomínala Livia. Později zkusila pozici advokátního koncipienta a úspěšně složila advokátní zkoušky. Jenže pak se zamilovala a za manželem odešla do Prahy. "Hledat zde místo byl problém, protože ačkoli máme k sobě blízko, neznáte jazyk. Na to jsem narážela při konkurzech, kdy mi každý říkal: ty se nikdy nenaučíš psát česky tak, aby si pro nás byla použitelná," popisovala Livia. Až v UniCredit Bank se jazykové "bariéry" nebáli, takže tam začala jako specialistka útvaru zaměřeného na management úvěrového rizika. Dnes je jeho šéfkou.
Kariérní skoky mohou být jakkoliv dlouhé, aneb nikdy neříkej nikdy. O tom bylo vyprávění Petry Bernklau, která je právničkou relativně krátce, protože studovat práva začala až ve 33 letech jako máma dvou dětí. Do té doby svůj pracovní život strávila jako letuška. Jenže v době, kdy šla na mateřskou dovolenou, letecký průmysl zažil jednu z krizí, došlo na propouštění a Petra už se neměla kam vracet. "Tak jsem se rozhodla, že zkusím, co se mi nepovedlo po střední škole, tedy dostat se na práva. Rok jsem se intenzivně připravovala a ono to vyšlo," vzpomínala Petra. Už na škole přitom získala brigádu ve stavební spořitelně Modrá Pyramida ze skupiny Komerční banky, kde pracovala na jednom z právních oddělení jako administrativní podpora. V malém týmu se vstřícnými kolegyněmi nasbírala spoustu zkušeností, a když dostudovala, stala se tam vedoucí. Po čase přišel čas nové etapy a Petra se posunula do dceřinné společnosti KB faktoring. Po roce práce v korporátním právu ale dospěla k tomu, že této oblasti se věnovat nechce. Vrátila se tedy ke spotřebitelskému právu, které ji naplňuje. Shodu okolností pak zakotvila v právním oddělení samotné Komerční banky. "Do pozice firemního právníka jsme doputovala asi ne úplně standardní cestou," zhodnotila Petra Bernklau. Za tu cestu je ale ráda, protože korporátní sféra nabízí hodně příležitostí a pestrosti.
Související články:
Comments