Každá zkušenost a informace o tom, jak k nějaké oblasti přistupuje okolí, nás posouvá a inspiruje. Zároveň si každý musíme najít svou cestu sám a bez zakopnutí to prostě nejde, říká Jana Fuksová, directorka v KPMG Legal.
Co byla vaše největší dosavadní profesní výzva?
Doufám, že ta největší výzva mě teprve čeká. Přišlo by mi smutné, kdybych měla tu největší profesní výzvu už za sebou! Dosavadní výzvy mě mnohému naučily, ale věřím, že řada dalších ještě přijde a posune mě zase dál.
Proč jste se rozhodla pro kariéru v rámci vašeho oboru?
Celou dobu studií jsem se potkávala se světem čísel, hlavně těch účetních, a světem paragrafů. Daňové poradenství pro mě hezky spojuje oba světy. Po maturitě jsem nastoupila na právnickou fakultu, a přitom brigádničila jako účetní. Brala jsem to ale hlavně jako přivýdělek a chtěla se věnovat právu. Zpětně mi mé účetní roky daly základ, ze kterého čerpám dodnes. Po zkušenosti v advokacii mi ale čísla dost chyběla a už v pátém ročníku jsem věděla, že se chci věnovat finančnímu právu. Nezodpovězená zůstávala jen otázka, zda fiskálnímu, tedy daním, nebo nefiskálnímu, kam spadá zejména regulace. Během přípravy na závěrečné státnice se naskytla příležitost jít na pohovor do daňového oddělení KPMG. V té době jsem toho o „Big4“ moc nevěděla. Řekla jsem si, proč to nezkusit. Zaměření na daňové spory a daňové poradenství pro finanční instituce, které v sobě hezky spojuje obě větve finančního práva, pak vyplynulo během prvního roku působení v KPMG.
Je podle vás důležité mít v průběhu kariéry mentora či mentorku? A máte sama takovou zkušenost, ať už z pozice mentorky nebo mentee?
Mentoring je přínosný a obohacující pro obě strany, nicméně není samospasný. Každý si musíme najít svou cestu sami a bez zakopnutí to prostě nejde – aneb životní zkušenost je nepřenositelná. Věřím, že často nejcennější mentoring je ten bezděčný, neformalizovaný – spolupráce s lidmi, sdílení zkušeností, těch příjemných i těch opačných. Každá zkušenost a informace o tom, jak k nějaké oblasti přistupuje okolí, nás posouvá a inspiruje – ať už jako inspirace pozitivní ve stylu: tohle je dobrý nápad, to chci zkusit! nebo negativní ve stylu: tohle rozhodně dělat nechci! Čím víc takových diskuzí, tím lépe si dokážeme najít vlastní cestu.
S formálnějším mentoringem mám zkušenost zejména z pozice mentorky – zapojuji se již druhým rokem do kariérního mentoringu VŠE. Ráda se studenty sdílím svoji zkušenost a probírám jejich plány, obavy a vize. Ale vždy zdůrazňuji, že každý jsme jiný a každý si musíme najít svoji cestu.
Máte recept na to, jak pracovat s takzvaným imposter syndromem?
Kéž by na to byl lék. Myslím, že je to podobné jako se zdravotními neduhy – základem je správná diagnóza. Tedy vůbec si uvědomit, že se imposter syndrom objevil neboli, že pocit nedostatečné kompetentnosti nebo něčeho nezaslouženého není dost možná objektivní hodnocení situace. Když si to připustím, pomáhá mi to představit si, co bych řekla kamarádce, kdyby byla v mé situaci. To mi pomůže podívat se na sebe s nadhledem a shovívavostí. Tu totiž dávám okolí v mnohem silnějších dávkách, než ji ordinuji sama sobě. No a v neposlední řadě je nezbytnou ingrediencí odpočinek. S čerstvou hlavou bývá všechno o dost jasnější a pozitivnější.
Jak podle vás vypadá budoucnost práce právníků a právniček?
Věřím, že budoucnost právní práce se ponese na vlně propojení práva a dalších oborů a práva a technologií. Právníci nebudou jen specialisty na právo, ale především průvodci klienta světem práva, regulací, daněmi, účetnictvím a business poradenstvím. Vidíme to už nyní, že klienti chtějí komplexní doporučení přesahující dílčí právní otázky. Potřebují a budou stále více potřebovat nejen znalost zákonů, ale i porozumění jejich individuálním potřebám a celkovému kontextu jejich podnikání. Budoucí práce právníků bude o propojení týmu lidí a technologií.
Už teď je jasné, že s narůstající automatizací a digitalizací se klasické procesy hodně zjednoduší. Úkolem právníků už nebude řadu věcí vytvářet, ale zkontrolovat, zvážit, zda není ještě jiná – lepší cesta. Technologie ovlivní to, jak pracujeme. Nepochybuji, že časem budou běžné holo-meetingy. Můžu jen doufat, že technologie půjde ještě dál a dočkáme se i teleportu na schůzky – abychom se mohli co nejvíc potkávat osobně. Jsem přesvědčená, že i ve světě futuristických technologií zůstane lidský přístup tím, co nás bude jako právníky od sebe odlišovat. Klíčem k úspěchu bude být pro klienty spolehlivými poradci a přinášet jim řešení, která v sobě spojují lidský přístup, maximální zjednodušení za pomocí technologií a přehled napříč obory.
Největší výzvou na další roky bude výchova mladých talentů. Budeme muset přijít na to, jak je naučit pracovat s výstupy technologií, kriticky je prověřit a vytěžit z nich maximum pro klienty. Klíčem bude nejen předávat odborné znalosti, ale také je vést k tomu, jak propojit právní dovednosti s kritickým myšlením a empatií.
Comments