Čím je zajímavá práce na Evropském soudu pro lidská práva? Co je ústavně-právní bublina v Brně? Jak vypadá „letní brigáda“ na Ústavním soudu? I na to odpovídala Zuzana Vikarská, laureátka ocenění Flama, v livestreamu Právničky LIVE, který je součástí projektu #PRVNÍCH100LET.
Zuzana Vikarská patří k lidem, kteří mají opravdu hodně profesních aktivit. Které z nich ale považuje za klíčové? „Primárně jsem akademičkou na Masarykově univerzitě. To je stálé působiště a malým úvazkem ještě učím evropské právo v Olomouci, protože toto téma je moje srdcovka. Vedle toho jsem si zaktivnila svůj výkon v advokacii. Doufám, že na nic nezapomínám,“ vypočítávala Vikarská. Přesto nebyla u konce a doplnila ještě Českou společnost pro evropské a srovnávací právo, které pár let předsedala. Nyní zastává post členky výboru pro kontinuitu této instituce, protože vedení už nestíhala.
V minulosti Zuzana Vikarská působila pět let v týmu Kateřiny Šimáčkové na Ústavním soudu. „V uplynulém létě jsem se na Ústavní soud vrátila, říkám tomu ráda letní brigáda. Osvěžila jsem si justiční zkušenost, která mě bezpochyby formovala, a vrátila jsem se i trochu zkušenosti předat,“ přiblížila právnička, která nezná oddech.
Krátkou stáž absolvovala také na Soudním dvoře v Lucemburku. Působení tam považovala až do té doby za "dream job". Samotná náplň by ji bavila, ale zjistila, že práce je příliš samotářská, protože obnáší hlavně dlouhé hodiny v kanceláři.
Nově patří Zuzana Vikarská mezi tři osoby, které zvolila Slovenská Soudní rada jako kandidáty na soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Protože ale nechtěla mluvit jen o úspěších, zmínila nejprve i svou rok starou, a nakonec neúspěšnou kandidaturu na pozici ad hoc soudkyně u stejné instituce. "Funguje to tak, že jste někde na seznamu, a když se zrovna soudce z vaší země musí vyloučit, tak vás povolají. Důležité ale je, že soudce ad hoc nikdy není soudcem zpravodajem. Takže je to vlastně taková čtecí práce. Vždycky to nadraftuje někdo jiný v senátu a vy si to jen přečtete a uděláte ¢bubliny¢," popsala přímočaře Vikarská. Váhala, jestli nominaci přijmout, protože se na danou funkci necítila. Raději se poptávala a dozvěděla se, že práce je zajímavá, není těžká, a nebyla by první, kdo ji zastával v relativně mladém věku. Takže se nakonec rozhodla to zkusit, ale o jeden hlas neuspěla.
Dnes to hodnotí jako ne příliš příjemný zážitek. Nicméně po něm nyní následovala už zmíněná "velká" nominace. „Přišlo mi to jako šílený nápad a pořád si stojím za tím, že funkce soudce nebo soudkyně těchto evropských velkých soudů má být vrcholem kariéry. A tak nějak doufám, že tam ještě nejsem a že mám ještě čas, ale byla by škoda to nezkusit,“ říká Zuzana Vikarská.
Největší oporou a podporou jsou jí její nejbližší, největšího oponenta má prý naopak sama v sobě. „Vždy zdůrazňuji, že je rozdíl být cílevědomý a ambiciózní. Já cílevědomá opravdu nejsem, ale ambiciózní ano a chci od sebe opravdu hodně. Možná proto mám všude tak nastrčenou nohu ve dveřích - v justici, advokacii, na akademii - a všude se snažím zjišťovat, jak se tam cítím,“ vysvětluje Zuzana Vikarská.
A proč je nejen pro ni důležitá ústavně-právní bublina? „Bublina je komunita v této chvíli asi 50 lidí. Člověk se tam dostane například tehdy, když se stane doktorandem nebo doktorandkou naší katedry ústavního práva. Glosujeme a řešíme nejzajímavější témata. A právě díky této bublině ústavní právo v Brně žije,“ říká Zuzana Vikarská.
Comments