V Polsku přežívá šovinismus na nečekaných místech, říká unijní velvyslankyně Katarzyna Smyk

V zapadlých konzervativních lokalitách berou genderovou vyváženost leckdy vážněji než tam, kde by to měla být samozřejmost, uvedla šéfka zastoupení Evropské komise v Polsku Katarzyna Smyk v debatě, která se uskutečnila v rámci cesty skupiny Rising Stars projektu #PRVNÍCH100LET do Varšavy.  

---

Šéfka zastoupení Evropské komise v Polsku Katarzyna Smyk je dlouholetou a úspěšnou obhájkyní polských zájmů v unijních institucích. (O jejím profesním působení a specifikách spolupráce unijní a národní reprezentace jsme psali v předchozím článku o cestě skupiny Rising Stars do Polska.) Po více než dekádě strávené v Bruselu se vrátila do Polska, a ačkoli se jistě řada věcí změnila k lepšímu, v některých oblastech přežívají poměry, z nichž je Katarzyna mířně řečeno rozpačitá. 

Mužů není nikdy dost

K Polsku v poslední době upínáme i z Česka trochu závistivě zrak jako k zemi, která v mnoha směrech učinila rázné kroky vpřed. Jak dokládají i čerstvé zkušenosti Katarzyny Smyk, společenský vývoj v silně katolické zemi zas tak vysokou rychlost nenabral.

“Nedávno jsem se účastnila konference na Varšavské univerzitě, což je uznávaná, etablovaná akademická instituce. Byl tam diskuzní panel s deseti účastníky, přičemž všechna místa obsadili muži. Upozornila jsem na tento nepoměr a dočkala jsem se opovržlivých reakcí, má námitka byla zesměšňována a shazována s tím, že to jsou nějaké bruselské nápady. S takovou mírou šovinismu jsem se snad v životě nesetkala. Nejen v Bruselu, ale ani v Polsku,” uvádí Katarzyna.

Tímto příkladem dokládá, že v některých oblastech je i před Poláky ještě dlouhá cesta. Katarzyna v tomto kontextu spoléhá na generační obměnu. “Vážně se těším, až někteří muži odejdou do důchodu, protože skutečně brání změně k lepšímu. Nejsem fundamentalistka a nikdy jsem nebyla, ale v konfrontaci s takovou situací zjistíte, jak důležité to je,” komentuje Katarzyna.

Sama šéfka evropského zastoupení v Polsku si je vědoma, že jde o mnohovrstevnaté a komplikované téma. “Před pár dny se podepisovala smlouva s účastí Evropské investiční banky a jedné estonské banky, týkající se investice v Polsku. Kromě mě se akce účastnily ještě dvě ženy, zbytek tvořilo asi 30 mužů. A na další akci, kde se sešli zástupci samospráv, jsem byla jediná žena. Na druhou stranu toto byli zvolení zástupci, a pokud jsme zvyklí volit muže, nelze se pak divit,” poukazuje Katarzyna Smyk.

Podle Smyk je však zarážející, že v tomto ohledu je elitní politická reprezentace překvapivě možná zkostnatělešjí než ta na regionální či lokální úrovni. “V rámci svého mandátu se snažím hodně cestovat po polských regionech. Má zkušenost je taková, že i v těch nejvzdálenějších lokalitách považovaných za silně konzervativní je občas k vidění genderově rovnovážnější zastoupení v panelových diskuzích než na vyšších politicko-správních úrovních,” říká polská úřednice.

Snaha o depolarizaci

Ačkoli určité genderové napětí je jistě znát, jde jen o jednu část obecnější kulturně-společenské vřavy, která se projevuje v silné politické polarizaci. Katarzyna Smyk pochází z malé vesnice ve východním Polsku, kde má silnou voličskou podporu konzervativní strana Právo a spravedlnost. Její rodiče tam dodnes žijí. “Po volbách v roce 2019, mezi prvním a druhým vládním mandátem strany Právo a spravedlnost, potkal můj otec v obchodě souseda, který mu řekl 'Vy jste volili Občanskou platformu. Takových je tu jen sedm rodin.' To působilo dosti mrazivě. Měla jsem z toho dojem, jako bychom si měli brzy připnout žlutou hvězdu,” vzpomíná Katarzyna.

Dalším tématem, které přispělo k štěpení zase po jiné lince, byla pandemie nemoci covid-19, respektive vakcinace. “Potkala jsem dlouholetou kamarádku, tak jsme si sedly na kávu a probíraly děti, práci, obvyklé věci. Pak přišla řeč na covid a známá mi řekla, že nesouhlasí s očkováním. Hned bylo znát, že jsme úplně jinak nastavené a najednou jsme si neměly co říct,” uvádí příhodu, která dozajista není ojedinělá.

Nejen tyto zkušenosti přiměly Katarzynu k aktivitě, která by měla vést k jistému otupení hran. Společně s jednou nadací se pustila do iniciativy, kterou nazvala Depolarizační workshop. “Nebylo to zrovna snadné, protože je za tím hodně příprav, musíte sehnat kouče a několik 'obyčejných lidí' s hodně vyhraněnými názory z opačných konců názorového spektra. Ti spolu stráví tři hodiny, nebo i více, a na konci jsou naprosto zmatení, protože spolu navzájem souhlasí. Nejen to, často převezmou i názor protistrany. Je úžasné pozorovat, co se stane, když se lidé naučí vnímat druhou stranu, přijmout opačnou perspektivu. Určitě to nejde s každým. My jsme začali s malou skupinou, ale zase tam, kde je rozdělení nejsilnější. Jak je vidět, jde to. Tvrdit, že dialog není možný, to skutečně není žádné řešení,” uzavřela Katarzyna Smyk.